V Bibli se termín „rúcha“ používá pro označení různých oděvů, včetně běžného oblečení i oděvů zvláštního významu. Existují však některé konkrétní druhy oděvů zmíněné v Bibli:
1. Kněžské oděvy: Kněží v Starém zákoně byli povinni nosit zvláštní oděvy při výkonu svých povinností v chrámě. Tyto oděvy zahrnovaly rúchu z modré, fialové a šarlatové příze propletené zlatou nití (Ex 28,31–35).
2. Královské roucha: Králové a jiní vládci v Bibli jsou často popsáni jako nositelé rouch z jemného plátna, jako je lněná tkanina nebo hedvábí. Tato roucha byla často zdobena kameny a jinými ozdobami (Ester 8,15, Žalm 45,8).
3. Roucha spravedlnosti: V Novém zákoně se objevuje pojem „rúcho spravedlnosti“ jako metafora duchovní čistoty a spasení, které věřící získávají vírou v Krista.
Jak se nazývá biblické oblečení?
Biblické oblečení může označovat širokou škálu oděvů a stylů oblékání používaných v době zachycené v Bibli. Mezi nejčastější druhy oblečení zmíněné v Bibli patří
1. Tunika: Tunika byl jednoduchý oděv do výšky kolen nosený muži i ženami v dávnověku. Byla obvykle zhotovena z lněné tkaniny nebo vlny a často se nosila pod jinými oděvy.
2. Roucho: Roucho byl dlouhý, volně padnoucí oděv často nosený přes tuniku. Bylo obvykle zhotoveno z vlny nebo lněné tkaniny a mohlo být jednoduché nebo zdobené vzory či vyšíváním.
3. Plášť: Plášť byl plášť nebo šátek nosený přes ramena. Byl často zhotoven z vlny a mohl být jednoduchý nebo zdobený frngami nebo cípky.
4. Sandály: Sandály byly nejběžnějším druhem obuvi v dávnověku. Byly obvykle zhotoveny z kůže a měly řemínky, které se upínaly kolem kotníku nebo nahoru po noze.
Jaké je hebrejské slovo pro roucho?
V Hebrejském písmu je několik slov překládaných jako „roucho“ nebo „oděv“, v závislosti na druhu oblečení. Nejčastější jsou ketonet (כתנת), základní tunika nosná muži i ženami; simlā (שמלה), vnější oděv nebo plášť; a meʿil (מעיל), delší vnější roucho, jako modré roucho velikého kněze (Ex 28,31–35).
1. Ketonet: základní tunika nosná přímo na těle. „Mnohobarevný kabát“ Jozefa byl ketonet (Gn 37,3).
2. Simlā: vnější oděv nebo plášť, který mohl být v noci použit i jako přikrývka (Ex 22,26–27).
3. Meʿil: vnější roucho. Meʿil velikého kněze byl tkán z modré příze, s granátovými jablky a zlatými zvonečky na okraji (Ex 28,31–35), a prorok Samuel nosil meʿil (1Sam 2,18).
4. ʿezor a ḥagor: opasek nebo pásek, kterým bylo svázáno roucho (2Kr 1,8; Iz 11,5).
Jak se nazývala Ježíšova roucha?
V Novém zákoně jsou řecká slova pro Ježíšova roucha chiton (χιτών), vnitřní tunika, a himation (ἱμάτιον), vnější plášť. Evangelium podle Jana zaznamenává, že Ježíšův chiton byl bezševný, utkaný z jednoho kusu, a že vojáci o něj házeli kostky při ukřižování (J 19,23–24).
Evangelium podle Matouše také zaznamenává, že před ukřižováním vojáci Ježíše svlékli a oblékli ho do šarlatového roucha, poté mu vrátili jeho vlastní oblečení (Mt 27,28–31).
Kde je v Bibli zakázáno převlékání mezi pohlavími?
Bible nepoužívá termín „převlékání mezi pohlavími“, ale v Starém zákoně je verš, který zakazuje mužům nosit ženské oblečení a naopak. Žd 22,5 říká: „Žena se nebude odíti mužským oděvem, ani muž se nebude odíti ženským rouchem; nebo kdožkoli to činí, je proklet před Hospodinem, Bohem tvým.“
Tento verš je často vykládán tak, že muži a ženy by měli nosit oblečení podle svého biologického pohlaví. Někteří lidé věří, že tento verš zakazuje všechny formy převlékání mezi pohlavími, zatímco jiní jej vykládají užšími jako vztahující se pouze na situace, kdy někdo usiluje o zmýlení druhých nebo se dopouští nemravného chování.
Stojí za zmínku, že tento verš je součástí většího souboru starozákonních zákonů, který zahrnuje mnoho dalších pravidel a předpisů, z nichž některé dnes většina křesťanů již neposlouchá.
V křesťanském kultu dnes jsou nejbližšími potomky těchto biblických rouch bílá alba nosená kněžími a tvarově podobná tunice dalmatika nosená jáhny.
