Mnišství ve křesťanské tradici se vyvinulo do tří hlavních forem: eremitské (osamělý poustevník), koinobitské (společný život v komunitě podle pravidla) a třetí, často označované jako „smíšená“ nebo poloeremitská forma, která kombinuje společenství s obdobími osamělosti. Tyto tři typy formovaly západní i východní mnišství po více než patnáct století a dodnes inspirovaly povolání.
Co je eremitské mnišství?
Eremitský život je život poustevníka: mniši nebo jeptišky žijící sami ve tichu a modlitbě, oddaní kontemplaci a ruční práci. Jeho vzorem je svatý Antonín Veliký z Egypta ve 4. století. Eremitský život zdůrazňuje osamělost, post, nepřetržitou modlitbu. Přežívá dnes u kartouzů a u mnoha poustevníků žijících pod vedením biskupa.
Co je koinobitské mnišství?
Koinobitský život je společný: mniši nebo jeptišky žijící společně podle pravidla a pod vedením opata nebo předstátkyně, sdílející modlitbu, práci a jídlo. Slovo koinobitský (někdy psáno i koenobitský) pochází z řečtiny koinos (společný) a bios (život): koinobiòn, neboli koinóbium, je komunita mnichů žijících pod jedním pravidlem. Jeho zakladatelem je svatý Pachomius a dokonal jej svatý Benedikt, jehož Pravidlo se stalo základem západního mnišství. Benediktinské, cisterciácké a trappistické kláštery následují tento způsob života, jehož středem je Opus Dei – dílo Boží ve společné modlitbě.
Kde mnišství vzniklo?
Mnišství vzniklo v pouštích Egypta a Sýrie ve 3. a 4. století. Nejprve přišli poustevníci, poté se kolem jejich učení shromažďovaly komunity. Z Egypta se hnutí rozšířilo do Palestiny, Kappadokie a pak na Západ prostřednictvím osobností jako svatý Jan Kassian a svatý Benedikt. Otcové pouště zanechali rozsáhlou duchovní literaturu, včetně Přísloví otců pouště.
Co je třetí, „smíšená“ forma?
Třetí typ kombinuje prvky obou předchozích. Příklady zahrnují poloeremitské kláštery rané Palestiny (lavru), kde mniši žili odděleně ve svých celách, ale shromažďovali se ke společné liturgii, a také řády žebrácké ze středověku, jako jsou františkáni a dominikáni, kteří žili v komunitě, ale cestovali a kázali. Na Východě skýt je malá skupina poustevníků sdílejících kostel. Pravidlo svatého Benedikta Napsané kolem roku 540 Pravidlo svatého Benedikta uspořádává koinobitský život kolem modlitby, práce a poslušnosti. Jeho heslo „ora et labora“ (modli se a pracuj) shrnuje vyvážený mnišský den: Božskou liturgii, ruční práci, lectio divina a pohostinnost. Pravidlo bylo tak vlivné, že se stalo standardem západního mnišství a zůstává základem benediktinského života. Dnešní mnišské řády Mezi moderní mnišské rodiny patří Benediktini, Cisterciáci a trappisté, kartouzi (eremitský typ), karmelité a žebrácké řády františkánů, dominikánů a augustiniánů. Každý má svůj vlastní charismata, ale všichni sdílejí hledání Boha prostřednictvím modlitby a společenství. Ženské kláštery jsou stejně početné a následují stejné formy.
Jak se mnišství váže k liturgickým oděvům?
Mnišské řády traduje jednoduché výkroje liturgických oděvů, zatímco žebrácké a pozdější řády přijaly stejné ornáty a alby jako všichni kněží. Mniši, kteří jsou kněžími, nosí stejné liturgické výkroje jako světské duchovenstvo; mnišský habit se nosí ve zbytku dne. Při vybavování kláštera nebo farnosti s mnišskou tradicí naše alby a ornáty vyhovují jak jednoduché, tak slavnostní liturgii a rádi diskutujeme o zakázkových kusech.
Další čtení
Zjistěte více o tom, co je ornát, proč kněží nosí ornáty a typech ornátů.
Může vás také zajímat fiddleback ornáty, srovnání malé a velké mše a vysvětlení manipulu.
